VELIKONOCE V ROŽNOVĚ POD RADHOŠTĚM

Valašské muzeum v přírodě je rozděleno do třech prohlídkových okruhů. Můžete navštívit Dřevěné městečko, Mlýnskou dolinu nebo Valašskou dědinu.V tuto dobu jsme mohli navštívit jen Dřevěné městečko.

Dřevěné městečko je nejnavštěvovanější a ukazuje, jak se zde žilo v 19. a 20. století. Můžete zde najít kostel či poštu a další stavení.

 pošta

 špajzka

 černá kuchyně

Také zde můžete vidět expozici o tom, jak se dříve stavělo.

Kromě výrobků na prodej se tady předvádějí i zručnost. Iniciativa muzea na tomto poli pomáhá udržet při životě staré tradiční techniky.

Opět jsem neodolala a koupila si vyřezávanou formu, takže se můžete těšit na další perníkový kousek z naší kuchyně.

Přeji Vám všem veselé Velikonoční pondělí a bohatou pomlázku.

... zazvonil zvonec a prohlídky je konec.

VESELÉ VELIKONOCE

Velikonoční svátky mám ráda. Čas pletení pomlázek a barvení vajec je neoficiálním začátkem jara a jeho oslavou. Stejně tak se jedná o jeden z nejvýznamnějších křesťanských svátků. 

O to více mě každý rok mrzí, že stejně jako další tradice, které se udržely po celá desetiletí, právě v této době začínají upadat. Dnes již nepotkávám tolik koledníků jako dříve a ani dívky dnes jednoduše na jeden den nesvolí a radši budou emancipovaně tvrdit, že tento svátek neslaví. 

Zamysleme se nad tím, ač je rychlá a zcela jiná doba, jsou zvyky a obyčeje, které stojí za to si je neustále připomínat a zachovávat. Proč zrovna my bychom měli být těmi, kdo tento zvyk navždy pohřbí a pro naše děti tak zbudou pouze vyprávění a staré fotografie.

Návrat ke všemu starému je dnes aktuální. Nosíme retro brýle, retro účesy, začali jsme se oblékat jako ve třicátých letech a vše staré je najednou dobré. Proč tomu však není u našich obyčejů nebo zvyků, to nevím. 

tato souprava byla na přání a již je u své majitelky

 Přeji Vám krásné Velikonoce. 

Využijte volných chvil k odpočinku, setkání s rodinou nebo k prostému zastavení se, vždyť rychlost doby Vám v žádném případě neuteče.

KANAFAS A REŽNÁ LÁTKA NA DEČKÁCH

 Pojmenování kanafas se odvozuje od latinského "canabis" - konopí - neboť to byl velmi dobrý pevný textilní materiál. Později v 16. století se vyskytuje v písemných zprávách výraz "kanevač", "kanebáč" nebo "kanawas". Výroba plátna pro vlastní spotřebu byla v Českých zemích běžná v každé rodině již v době velkomoravské říše.

V době Marie Terezie byly Čechy velkou textilní výrobnou, rozmohlo se tkalcovství manufakturní. Avšak vlivem evropské konkurence začaly manufaktury své provozy uzavírat a v 19. století začali nezaměstnaní tkalci tkát pro místní spotřebu vesnických obyvatel.  Na přelomu 19. a 20. století se přešlo z tuzemské suroviny - lnu - na snáze zpracovatelnou dováženou bavlnu, přibývala barevnost.

V devadesátých letech došlo k dodatečnému zušlechťování. Tkanina tím získávala mnohem příjemnější uživatelské vlastnosti, nesrážela se tolik, byla splývavá, snadno se prala a žehlila, byla barevně výraznější.

                                                                                                          zdroj: internet 

Protože ženy-objednavatelky byly náročné na vzory nově pořizovaných látek, snažili se tkalci vymýšlet nové a nové kombinace barev, pruhů i kostek. 

Lidové rčení "hup do kanafasu" nebo popěvek "proto jsem si kanafasu koupila, abych se Ti můj Jeníčku líbila", svědčí o jeho rozšíření. 

Kanafasy se zařadily také do lidových krojů a díky výtvarnému nadání tkalců se nám uchovaly desítky - stovky vzorů.