Obrázky
Ivy Hüttnerové mám moc ráda.
Sálá z nich touha po životě a v některých je doslova zakleto kouzlo staré Prahy s malými krámky. Na jiných kvete láska každého věku a druhu, ať už babiček a dědečků a nebo červených luceren.
Její obrázky jsou namalované například na ciferníku budíku, krytech starých šicích strojů a nebo na částech houslí.
Iva Hüttnerová sbírá staré odložené věci, které potom opravuje a nějak šikovně využívá. Často prolézá staré půdy, bazary a antikvariáty a odtud si domů přináší třeba staré cedníky, žehličky, brejličky, košíky, rámečky, korále, panenky, svaté obrázky, krajky a zástěrky.
Také sbírá babičkovské rady hospodyňkám, jak co doma vyčistit nebo opravit.
Tento obrázek jsem kreslila pro naší bývalou sousedku.
A tento máme v třinácté komnatě.
Zde můžete nahlédnout do její zahrady.
Karel Čapek pravil :
„Zahrada u vašeho domu je stejný projev životní kultury jako váš byt nebo vaše knihovna. Je na ní na první pohled vidět, jaké jsou vaše nároky na krásu, řád nebo soulad. Prozradí na vás, co znáte a umíte, děláte-li svou práci na tom kousku půdy jen tak, aby se neřeklo, nebo chcete-li tím naopak přijít na kloub jistým pravidlům, které řídí každé dobré dílo.“
Děkuji za milé komentáře v předešlém příspěvku a přeji hezkou neděli.
Lenka