................................................. Pokud budete mít zájem o některý výrobek, můžete mi napsat na e- mail: lenkavcelka@centrum.cz ...............................................

úterý 22. února 2011

CHODSKÝ KANAFAS

Chodsko je  oblast v okolí západočeského města Domažlice. Proslulo celou řadou tradičních oborů lidové rukodělné výroby, kromě krojů, výšivek či krajek se do popředí dostalo především výrobou kanafasu, typického lidového textilu, dodnes oblíbeného a vyhledávaného.





Kanafasová sada ručníčku a chňapek a lá Staré Bělidlo ušitá na přání. Len je pomalovaný motivem z  jihočeské- Hrdějovické keramiky. 

Proč a lá Staré Bělidlo ?  
Staré bělidlo je dřevěná roubená chalupa krytá šindelem. Právě sem umístila spisovatelka Božena Němcová děj své knihy Babička.  Božena Němcová bydlela také jistý čas na Chodsku ( proslulém tkaní kanafasu ). V dětství na ní měla velký vliv její babička Magdalena Novotná, která byla tkadlenou. Západočeský modrobílý kanafas, který jsem použila na tuto kuchyňskou sadu a malovaný motiv mašliček z jihočeská keramiky už nemají k sobě tak daleko...jen pár kilometrů.



 Babiččino údolí

Staré Bělidlo a Viktorčin splav , který je dnes  z kamene a betonu.

 Od doby, kdy v téměř každé usedlosti klapal primitivní tkalcovský stav, podomácku se barvila příze a s textilními výrobky se chodilo na jarmark, uplynul dlouhý čas a mnoho se změnilo. I tento starobylý textil byl poněkud odlišný. Původní kanafas byl čistě lněný, nebo tkaný na lněné osnově bavlněným útkem. Ten byl v barvě červené, modré, zelené, bílé i černé a žluté. Kanafas v minulosti byl neoddělitelnou součástí každé venkovské domácnosti i oděvu.


Lidový motiv z móóóc  starého časopisu
jsem přenesla na len a oživila kostičkou kanafasu.  Na srdíčku se usadily mé holubičky z vizovického těsta.




Kdo jsou Chodové?

V minulosti se takto označovali královští poddaní pověření úkolem střežit zemskou hranici. Odtud je i jejich pojmenování, od sousloví – chodit po hranici.

Vůdce odbojných sedláků Jan Sladký Kozina před svojí popravou varoval trhanovského majitele panství a barokního zámku Wolfa Maxmiliána Lamingena z Albenreuthu, alias Lomikara slovy: „Lomikare, Lomikare. Do roka a do dne zvu tě na Boží súd“. Nenáviděný Lomikar o necelý rok později (2. 11. 1696) opravdu zemřel, když podle pověsti hrdých Chodů si pro něho přišel Kozinův duch.




Chodsko si dodnes zachovalo svou rázovitost, která je neustále přitažlivá pro své osobité nářečí, bohatý kroj a keramiku. 
Nebo výroba typických chodských specialit jako jsou chodské koláče, toč nebo staročeský bác.
Na koláče a chodské lívance s jablečným pyré  mám pravý chodský recept o který se  příště ráda  podělím.


Typickým hudebním nástrojem jsou chodské dudy. Nejznámější jsou Švandovy dudy z hry od J. K. Tyla. Podle pověsti jsou Švandovy dudy stále schované za oltářem v kostele svatého Prokopa na Strakonickém hradě a jednou do roka prý začnou samy hrát. Podle legendy s nimi hrál Švanda čertům. Za peníze jim směl děkovat pouze slovy Zdar bratře. Švanda to však spletl a řekl čertům "Zaplať vám to Pánbůh, milí páni."






8 komentářů:

  1. Leni, to je náádhera. To je něco tak krásného!! A ten věneček s těmi srdíčky a holubičkami..ach...Jsi neuvěřitelně šikovná, opravdu a s takovým citem pro detail...Krásný den přeji. Petra :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Lenka musim sa pridat k chvale....nadhere tvorenicko...a tie chnapky! :) ako sa hovori "kto umi ten umi, kto neumi ten cumi" :)))

    OdpovědětVymazat
  3. Leni,
    je to nádhera, jsi neuvěřitelně šikovná. A já starý pankáč tyhle věci můžu :-) Chňapka jako dárek udělala velkou radost. ;-)
    Děkuji a přeji krásný den

    Věrka

    OdpovědětVymazat
  4. Leni,nemám slov...krásný příspěvek a chňapičky jsou naprosto úžasné!!!Nádhera!!! V babiččině údolí jsem byla naposledy když mi bylo sedm let :o)Přeji Ti krásný den,Soňa

    OdpovědětVymazat
  5. Peťo, fotka věnečku je už z loňska, ale docela se mi sem hodilo to červené kanafasování.

    Zuzi, snad jsi nemyslíš, že nic neumíš ? Jsi šikulka a máš parádní nápady.

    Věrko, taky se mi líbí babičkovské věci, ale na druhou stranu i ty elegantnější doplňky. Kolikrát nevím, čí vlastně jsem ...chichííí.

    Evíku, díky za návštěvičku :-)

    Soni, v babiččině údolí jsem nebyla. Určitě místo stojí za podívání. Děkuju za pochválení chňapiček. Ještě jich spíchnu pár a končím. Potřebuju si udělat taky něco pro sebe a chňapičkové látky už dochází.

    OdpovědětVymazat
  6. Leni,moc se Ti vše povedlo,a ještě doplněno o poučný výklad- paráda.Zdravím
    Marcela

    OdpovědětVymazat
  7. KRÁSNÉ POHLAZENÍ, vždy, když sleduji modernu co se dnes dělá, napadá mě kam až to půjde, zda se skutečně dostaneme až ke studené a velmi jednoduché formě bydlení BEZ KOUZLA DOMOVA, jsem šťastná, když vidím lidičky, kteří ctí tradice, snaží se uchovat krásu věcí minulých a dokáží sami krásné vytvořit.. Leničko... prostě nádhera a milé počteníčko♥♥♥ škoda, že se dnes již tak moc nevidí tkaný kanafas, spíš ten tištěný. S dovolením jsem si zkopírovala to krásné srdíčko v zápatí příspěvku♥♥♥

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za milé komentáře a návštěvu blogu. ♥♥♥ Lenka

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...