Žádné jiné pečivo nedokáže tak pošimrat nos a tak upoutat zrak jako voňavé, různě vytvarované a vyzdobené perníčky.
Historie perníků a jiného medového pečiva sahá do nejdávnějších časů. Medové pochoutky provázejí člověka staletími. Perník – medovník je prastarý a možná že ještě starší než chleba, protože med divokých včel byl jednou z prvních potravin člověka. Aby placka, kterou pravěký člověk vyrobil z mouky a vody, měla chuť, přidal k ní med.
Zprvu šlo o velice jednoduché pracovní postupy. Výroba se však stále vylepšovala, pečivo bylo kvalitnější, člověk objevoval nové a nové suroviny, získával k ochucení různá koření.
Názvem perník se medové pečivo označuje od doby, kdy se jeho chuť začala upravovat pepřem.
První zmínka o perníku je celkem vzdálená, datuje se totiž do roku 1335 a váže se k městu Turnovu, kde prodávají perníkáři perník o svátcích a o posvícení.
Přijel z města pernikář, přijel holky k nám
Přijďte pojďte nakupovat, hochům marcipán …
Nechci se mýlit, ale doba, kdy holky chodily za perníkářem a kupovaly perník a marcipán pro hochy asi nenávratně minula.
Byla by však škoda, kdyby perník byl opomíjen a kdyby upadl v zapomenutí.
Vždyť medové výrobky jsou nejen chutné, ale i hodnotné, velice trvanlivé, můžeme je mít doma stále v zásobě.
V dnešní době, kdy nás obklopuje svět techniky a civilizace, znovu přicházejí do módy nejrůznější rukodělné výrobky. Obdivujeme jejich prostou krásu a podléháme kouzlu starých tradic. A každý z nás alespoň občas zatouží vlastnit něco pro zkrášlení domova.
Perníky a med se uplatňují při oslavách různých svátků jakými jsou Velikonoce, Vánoce apod. Perníky měly i různé názvy, a to podle míst, ze kterých pocházely: bavorský, neapolský, norimberský...
Kromě medu - základní suroviny, nesmělo v perníku chybět koření. Nedělá sice perník kvalitnější, na to je hlavně kvalita medu, ale dělá zásadní chuť perníku.
Každý perníkář měl své vlastní recepty na přípravu těsta a směsi koření. V žádném případě nesměl scházet pepř, dále koriandr, anýz, bezový květ, výtažky z vonných bylin, zázvor, hřebíček, muškát, skořice a mnoho dalších.
Recepty byly samozřejmě tajné. Předávaly se v rodině z rodičů na potomky.
I já vlastním " rodinný poklad " a používám i některé staré postupy při pečení. Např. včelí vosk, pomletý hrách...
Chtěla bych, aby toto jedinečné řemeslo neupadlo v zapomnění.
Aby perníky byly přístupné každému člověku,
aby si je mohl kdokoliv koupit, vzít do dlaně, pohladit a přivonět...