SRDÍČKOVÁ SOUPRAVA s kanafasem ❤❤❤

Jen tak prolítávám kolem a posílám foto soupravy do kuchyně s folklorním srdíčkem.

Bude čekat na svou majitelku pod stromečkem.

 ❤❤❤

 ❤❤❤

 ❤❤❤

 

Tato režná dečka je z podzimního období a také má svou majitelku.

 

 

Posílám hodně pozdravů ❤❤❤

VŠEHOCHUŤ... od každého kousek

Přeji hezký sváteční den moje milé a posílám pár fotek. 

Zástěrka s ruční výšivkou ze starého časopisu.

Občas mám "srdíčkové období", ale jenom občas ;-)

Prostírky mám osobně moc ráda

chňapičky byly na přání

 

Tento ubrus byl príma materiál a zdobí jinou domácnost

 

Mějte se pohodově a těším se na Vás příště :-)

Vaše Lenka

PERNÍČKY: VOŇAVÉ KOUZLO VÁNOC

 ❤

PERNÍČKY: VOŇAVÉ KOUZLO VÁNOC

Bez perníčků si vánoční svátky snad ani neumím představit. Sladce medové a nazdobené patří k tomu nejtradičnějšímu, co česká sváteční kuchyně nabízí. Jejich historie ovšem sahá až do dávnověku.

 ❤

První zmínka o výrobě perníku v českých zemích pochází z roku 1335, kdy jej prodávali na posvícení v Turnově. Prodávali jej cáletníci – tak se tehdy perníkářům říkalo. K přípravě těsta prý používali až devadesát druhů vzácných koření a bylin. Podle nich byla také pojmenována pražská Caletná ulice, dnešní Celetná. 

Až do konce 17. století byl perník a hlavně marcipán luxusním zbožím, určeným pro majetné vrstvy. Ke značnému rozšíření perníkářských výrobků v lidovém prostředí došlo až v 18. století s rozvojem domácího chovu včel.  

 ❤

Dnešní domácí perníčky ovšem už nemají s těmi původními nic společného ani z hlediska přípravy, ani z hlediska chuti. Staročeské perníky se připravovaly podle složitých tajných receptur, které si každý mistr pečlivě střežil a předával je pouze svému nástupci. Obsahovaly drahé a ne vždy dostupné suroviny. Těsto se připravovalo měsíce, ba i léta dopředu a nechávalo se dlouho odležet. Říkalo se, že nejlepší perníky na svatbu byly z těsta zadělaného v den narození nevěsty... Perníkáři byli hlavně muži, šlo o totiž náročné řemeslo. Směs na těsto vážící desítky kilogramů se musela prosívat, cedit, zahřívat, mísit… A to nemluvíme o náročném hnětení.

 

 ❤

Přestože to vlastně bylo pečivo určené především k jídlu, byly to také zábavné předměty, výtvarná dílka s nejrůznějšími náměty od náboženské symboliky až po ryze světské motivy.

❤

Tvarované perníky lidé hojně využívali jako dárky, které se těšily velké oblibě i úctě. Dostat od někoho takový perník znamenalo, že si dárce obdarované či obdarovaného velmi váží.

 ❤

Letos Vás mohu potěšit novým tvarem perníčku a to miminkem a malým andělíčkem.

Miminko se darovalo se při rodinných obřadech, křtu, svatbě, symbolizovalo zrození nového života. Sloužilo jako vánoční či novoroční symbol, nebo jako dětská hračka.

Vánoční anděl je jednou z nejoblíbenějších postaviček doprovázejících předvánoční i vánoční čas.

Poprvé se o adventním čase objevuje v předvečer 6. prosince, aby spolu s čertem doprovodil sv. Mikuláše na jeho předvánoční pochůzce.

Postavička anděla nechybí ani v žádném z betlémů, ať již stojí v kostele, nebo pod vánočním stromečkem. 

 ❤

A věděli jste, že Jeníček s Mařenkou vlastně vůbec nebyly hodné děti. ☺

– že přišly k chaloupce, nepozdravily a hned se vloupaly na střechu, kde kradly perníček. Vrcholem bylo, když se „zlá Ježibaba“ dotazovala „kdo že jí to loupe její perníček“, tak děti dokonce lhaly „to nic, to jen větříček“. Závěr pohádky také nebyl právě spravedlivý. Ježibaba za svou pracovitost (je zjevné, že se skutečně věnovala výrobě perníku) byla místo poděkování za poskytnutý azyl s jídlem strčena do pece. A pak, že v pohádkách vše zlé dobře končí, že? ☺

 Milé návštěvnice tohoto blogu, 

pokud byste měly zájem o perníčky, prosím napište mi včas. 

Výroba je časově i fyzicky náročná  a předvánoční čas je u mě dosti nabitý zakázkami.

Všem posílám pozdravení a především moc děkuji za minulé komentáře. 

Holky jste zlaté !!! DÍKY ☺

Lenka

PŘELOM OBDOBÍ a KUKUŘIČNÉ PANENKY

Dnes mi povídala mamka, že jsem dlouho nevložila nový příspěvek. Tak to mami napravuji.

 A Vás milé dámy zdravím :-)

Původním plánem byl příspěvek se šitými výrobky, ale dala jsem přednost panenkám Šustěnkám.

Při motání kukuřičné lupeny šustily jako právě spadané listí. Jsou z letošního šustí, které vybělilo sluníčko.

V panenkách je zakletý kousek lidské zkušenosti a nekonečnost koloběhu přírody.

 

Je opět přelom období a teplo nenávratně odchází. 

Spolu s tím nás opět čeká záplava příspěvků volajících po teplém období. Nějak si říkám, jaké by to bylo pro nás lidi, kdyby po nás někdo chtěl, aby nepřišla noc a nemohli jsme se vypsat a jak dlouho by to z nás kdo vydržel. 

Ano, příroda si chce odpočinout. Chce se vyspat. Dala nám své plody, rozmnožila své ratolesti a teď si hodlá odpočinout a oddat se snům pod pokrývkou sněhu. 

Někomu se patrně zdá, že vůbec o nic nejde, jenže tyhle myšlenky mají také svou energii a přirozeně i dopad na svět kolem nás. 

To opravdu nedokážeme žít v souladu se světem a jeho zákony? 

Pořád musíme bojovat s přirozeností a odvěkou zkušeností Matky veškerého života?

Třeba to chce vidět věci trochu jinak.

Některé panenky jsou ještě k prodeji, můžete si o ně napsat :-)

Mějte se krásně 

Vaše včelka L.