MALOVANÁ VAJÍČKA

 Pravděpodobně jako první zavedli zvyk darování vajec v období svátků jarní rovnodennosti Egypťané. Nejstarší nalezená kraslice je prý stará 2300 let. Moje modrobílé vejdumky máme v kuchyni a jsou staré 5 dní.

Vajíčko odpradávna symbolizuje plodnost, úrodu, život a vzkříšení. Vejce je symbolem životní síly a skořápka symbolizuje pocit bezpečí domova.

Přišlo jaro, slunce svítí,
v zahradách je plno kvítí.
Co to ptáci štěbetají?
Že mi tady rádi dají,
malovaná vajíčka,
co jim snesla slepička. 

Legenda o malování vajec

Při svém putování po světě jednou přišel Ježíš se svatým Petrem do statku, kde poprosili hospodyni o kousek chleba. Nešťastná hospodyně však neměla ani skývu, ale chtěla pocestné pohostit. V tom uslyšela kdákání slepice, a tak seběhla do kurníku a našla zde vejce. Upekla ho v teplém popelu a nakrmila jím pocestné. Když odešli, chtěla smést ze stolu skořápky, ale spatřila, že byly zlaté! Každému pocestnému potom dávala vejce, avšak žádná skořápka se už ve zlato neproměnila. Časem začala vejce rozdávat na výroční den návštěvy oněch dvou pocestných.

HÁČKOVANÁ VAJÍČKA A DEČKA

Věřte, nevěřte :-), ale já mám vzácnou, šikovnou a moc hodnou maminku a sestřičku. Obě umí krásně háčkovat a mám od nich tyto poklady. 

Háčkované věci obdivuji, stejně tak ručky, které to umí. Doma mám pár deček po prababičce a opatruji je jako oko v hlavě.

Vajíčka od sestry se mi moc líbí. Jsou duté a ani si nedovedu představit pracné vyndavání skořápek. 

Tuto nynanou dečku mám od mojí mamči. Jupíííí, já mám takovou radost. Je úžasná a navoněná škrobenkou.

Pro mě jsou to poklady !!!! a je škoda, že tyto věci mezi lidmi nefrčí. 

VELIKONOČNÍ ZAJÍČEK a HODINY

Přeji hezký víkend

a posílám trochu jara od nás ze Šumavy.

Zajíčka jsem ušila pro mojí mamku podle upraveného Tilda střihu. Košík je pletený z papírových ruliček a vajíčka malovaná akrylovou barvou. Akrylem a patinou jsou malované i hodiny z naší kuchyně.

Symbol velikonočního zajíčka je převzatý z Německa – a děti si ho velice oblíbily, neboť právě jim o Velikonocích přináší vajíčka, a to hlavně čokoládová.

Ale proč právě zajíček? 

Tajné roznášení vajíček mu bylo přisuzováno snad proto, že na jaře býval vídán u lidského obydlí, kde vyhledával potravu. Lidé také dříve do chleba upečeného ve tvaru zajíce pokládali vajíčko. Dalším starým zvykem bylo honit " velikonočního zajíce", což znamenalo hledat ukrytá vajíčka na poli.

 Zajíček má zřejmě původ v pohanských rituálech oslavující příchod jara. Symbolika zajíce pochází z tradice oslav svátku pohanské bohyně plodnosti Eostre. Z jejího jména je odvozeno slovo Easter, anglický název křesťanských Velikonoc. Podle legendy bohyně Eostre proměnila ptáčka, který umrzl ve vánici, v zajíce. On pak z vděčnosti každé jaro kladl vejce jako pták.

                                                                                                                           

 Lenka :-)

DO POKOJÍČKU

Udržení pořádku v dětském pokoji je téma, kdy se mi zvyšuje hladina adrenalinu v krvi. Osvědčily se nám velké bedny, úložné boxy a košíky, které usnadní úklid.

S malými finančními náklady jsem pomalovala dřevěné bedny na hračky. Ty vyrobil děda. Jsou malované akrylovou barvou a přelakované bezbarvým lakem. Lak není nutný, jenom trochu zabrání oděru obrázků.

Na netu se mi  líbily podobné hodiny, ale řekla jsem si, že si je vyrobím. 

Tyto  nám visí v pokojíčku a jsou vyřezané z překližky. Opět jsem malovala akrylovou barvou a na zadní stranu je přichycený hodinový strojek, který není nijak drahý a dá se běžně koupit.

Vhodné bytové doplňky a textil dokáže kouzlit s dětským pokojem. 

"Látkový kabátek" bych také chtěla časem nějak pozměnit, ale zatím jsem nenarazila na látky, které by mne učarovaly.

ZELNÉ KYNUTÉ PLACKY

Přeji hezké jaro :-)

jdu se s vámi podělit s receptíkem na zelné kynuté placky. Jejich příprava není složitá a nám chutnají.

 

Já používám sušené droždí. 

Vše zpracuji v hladké těsto a dám kynout asi tak na 3/4 hod.

Při použití čerstvých kvasnic je nutné udělat kvásek. 

Po vykynutí do těsta zapracuji vařečkou 500 g pokrájeného zelí, dle chuti anglickou slaninu nebo škvarky. Můžete vyzkoušet i s bylinkami.

Lepivé těsto lžící odkrajuji a na pomoučeném válu tvořím placky. Na plechu s pečícím papírem je ještě nechám asi 30 min. kynout a pak šup s plackami do vyhřáté trouby.

Sluníčko nám už hezky svítí a tak jsem ušila a vyšila záclonku se slováckou lidovou výšivkou a kanafasem. Výšivka je z časopisu , který byl vydaný, když mi byl 1 rok. Tedy z roku 1978.

Posílám všem jarní pozdravení. 

Také děkuji za předešlé komentáře, které mne vždy moc potěší.

Ahoj Lenka :-)

VONIČKY s vůní FRANCIE

Synonymem Francie je elegance. Vesnická jednoduchost, až ledabylost se zvláštní elegancí. 

VONIČKA roses a VONIČKA levandulka s éterickou vůní levandule podtrhují ono známé kouzlo francouzské ležérnosti a nedbalé elegance. Jsou to maličkosti, bez nichž se klidně obejdete, ale které potěší Vaše oko.

Francouzský venkov je inspirovaný přírodou a používají se tlumené nenápadné barvy a přírodní materiály, především dřevo a keramika.

 

Francouzi milují jídlo a rituály s ním spojené, čerstvé květiny a bylinky. Ty však nepoužívají pouze jako koření či přísadu do jídla,  jsou vítaným dekoračním prvkem, který voní.
Mezi nejoblíbenější patří  bazalka, jemná levandule, zemitý tymián, aromatická majoránka a máta, nasládlá růže.

 

POTICHU SE JARO BLÍŽÍ

Třešňový sad
ještě je bosý,
v zahradě však
jsou slyšet kosy.

Sluneční paprsky
hřejivě líbají,
jabloně zavoní
už brzy po kraji.

JARNÍ PASTELOVÉ BARVY

Opět jsem oprášila starší nápad a vyrobila další

KREJČOVSKOU PANNU Stockmann

ze salonu Versace. 

Jelikož je převážně šitá ručně tak její výroba trvá dlouho.

Ale nevadí :-)    Při tvořeníčku se "koupu" v oparu vůně omamné, sladce - kořeněné, výrazné, elegantní a neobvyklé. Pod nosem mi voní bylinná poutpouri jasmínu, opia a růže, kterou je panna plněná.

Milé blogerky :-)

mějte se moc krásně !!!

Lenka

JARNÍ BĚHOUN

 Stýská se mi po sluníčku a zeleni. Už se těším na jaro! Sice to bude ještě chvilku trvat, než se ho dočkáme, ale proč nevpustit jaro alespoň do bytu a trošku ho neosvěžit jarním nádechem?

Ušila, uháčkovala a vyšila jsem jarní běhoun - prostírku na stůl.

Oblíbené barvy jara jsou každoročně žlutá, oranžová a zelená.

Letošní módní trendy se nebojí ani výraznějších odstínů do fialové a lila v kombinaci s černobílou konturou, olivově zelené v kombinaci se smetanovými odstíny bílé a šedé, nebo různé varianty modrých a šedých odstínů. 

Přeji hezké dny.

Lenka

CHODSKÝ KANAFAS

Chodsko je  oblast v okolí západočeského města Domažlice. Proslulo celou řadou tradičních oborů lidové rukodělné výroby, kromě krojů, výšivek či krajek se do popředí dostalo především výrobou kanafasu, typického lidového textilu, dodnes oblíbeného a vyhledávaného.

Kanafasová sada ručníčku a chňapek a lá Staré Bělidlo ušitá na přání. Len je pomalovaný motivem z  jihočeské- Hrdějovické keramiky. 

Proč a lá Staré Bělidlo ?  

Staré bělidlo je dřevěná roubená chalupa krytá šindelem. Právě sem umístila spisovatelka Božena Němcová děj své knihy Babička.  Božena Němcová bydlela také jistý čas na Chodsku ( proslulém tkaní kanafasu ). V dětství na ní měla velký vliv její babička Magdalena Novotná, která byla tkadlenou. Západočeský modrobílý kanafas, který jsem použila na tuto kuchyňskou sadu a malovaný motiv mašliček z jihočeská keramiky už nemají k sobě tak daleko...jen pár kilometrů.

 Babiččino údolí

Staré Bělidlo a Viktorčin splav , který je dnes  z kamene a betonu.

 Od doby, kdy v téměř každé usedlosti klapal primitivní tkalcovský stav, podomácku se barvila příze a s textilními výrobky se chodilo na jarmark, uplynul dlouhý čas a mnoho se změnilo. I tento starobylý textil byl poněkud odlišný. Původní kanafas byl čistě lněný, nebo tkaný na lněné osnově bavlněným útkem. Ten byl v barvě červené, modré, zelené, bílé i černé a žluté. Kanafas v minulosti byl neoddělitelnou součástí každé venkovské domácnosti i oděvu.

Lidový motiv z móóóc  starého časopisu
jsem přenesla na len a oživila kostičkou kanafasu.  Na srdíčku se usadily mé holubičky z vizovického těsta.

Kdo jsou Chodové?

V minulosti se takto označovali královští poddaní pověření úkolem střežit zemskou hranici. Odtud je i jejich pojmenování, od sousloví – chodit po hranici.

Vůdce odbojných sedláků Jan Sladký Kozina před svojí popravou varoval trhanovského majitele panství a barokního zámku Wolfa Maxmiliána Lamingena z Albenreuthu, alias Lomikara slovy: „Lomikare, Lomikare. Do roka a do dne zvu tě na Boží súd“. Nenáviděný Lomikar o necelý rok později (2. 11. 1696) opravdu zemřel, když podle pověsti hrdých Chodů si pro něho přišel Kozinův duch.

Chodsko si dodnes zachovalo svou rázovitost, která je neustále přitažlivá pro své osobité nářečí, bohatý kroj a keramiku. 

Nebo výroba typických chodských specialit jako jsou chodské koláče, toč nebo staročeský bác.
Na koláče a chodské lívance s jablečným pyré  mám pravý chodský recept o který se  příště ráda  podělím.

Typickým hudebním nástrojem jsou chodské dudy. Nejznámější jsou Švandovy dudy z hry od J. K. Tyla. Podle pověsti jsou Švandovy dudy stále schované za oltářem v kostele svatého Prokopa na Strakonickém hradě a jednou do roka prý začnou samy hrát. Podle legendy s nimi hrál Švanda čertům. Za peníze jim směl děkovat pouze slovy Zdar bratře. Švanda to však spletl a řekl čertům "Zaplať vám to Pánbůh, milí páni."

VZPOMÍNKY - MALOVANÉ ZÁTIŠÍ

 Před 10ti lety mě učarovaly obrázky od V. Kahovcové. Lákala mne zvědavost a pokušení vyzkoušet malování olejovou barvou na plátno a její obrázky mi byly předlohou.

Nikdy jsem nechodila do výtvarného kroužku, harmonie barev mi také nic neříká a o perspektivě ani nemluvím. Nevadí, však také nejsem žádný profík od kterého by se tyto věci očekávali.

Vzpomínám na dlouhé večery nad rozmalovaným obrazem z kterého čpí terpentýn, lněný olej a damarová pryskyřice. Malování bylo pro mě určitým druhem relaxu.

Postupem času byly tahy štětce rychlejší a jistější. 

Jednoho dne...určitě krásného dne   :-))))   zůstali barvičky, ředidla, štětce v šuplíku. A jsou tam dodnes.

Možná, kdybych nepřestala malovat, našla bych si  svůj osobní styl malování. 

Možná, když se někdy k malování vrátím budou mé obrázky vypadat jinak